Porovnat (0)
Provozní tipy

Přežil jsem svou smrt – otevřený dopis lesákům


Přežil jsem svou smrt. Nikdy bych nepomyslel, že tohle budu moct někdy říct. A už vůbec bych nepomyslel, že bych mohl umřít zrovna takhle. Na klidné sváteční vyjížďce na kole přímo na mě v lese padal strom, který zrovna kácel lesák. Bez přehánění mě zhruba jedna sekunda dělila od zřejmě jisté smrti. Nebýt mojí přítelkyně, už bych tu nebyl. A protože jsem přežil, rád bych tímto zážitkem apeloval na všechny lesáky a zároveň upozornil i cyklisty a turisty.


Tohle je strom, který na mě padal.

Stalo se to kolem jedné hodiny odpoledne na Den vítězství 8. 5. 2017 v Chřibech na značené cyklostezce 5154 nad Medlovicemi. Bylo to na široké, zpevněné lesní cestě, žádný neprostupný prales mimo značené trasy. Jeli jsme s přítelkyní Míšou dolů ve sjezdu, když jsme uslyšeli zvuk motorové pily a před námi se objevil obrovský strom, který ležel pokácený přes cestu. Já jsem jel trošku vepředu a zastavil asi 5-10 m před stromem, seskočil na „štangli“ a začal se rozhlížet, kudy půjde strom objet. Motorovou pilu jsem slyšel v lese už „tisíckrát“ a automaticky jsem si to spojil s tím, že pokácený strom lesák rozřezává na části. Pokácený strom přes cestu je navíc věc, se kterou se každý cyklista určitě setkává docela běžně. Pokácené stromy leží i na velmi frekventovaných turistických trasách i týdny. Takže mě to nechávalo naprosto klidným.

V tom jsem ale uslyšel silné praskání dřeva a zezadu strašný křik přítelkyně: „Míšo, pozoooor stroom!!!“ Instinktivně jsem se podíval nad sebe a viděl, jak přímo na mě padá obrovský strom. Byla to sekunda, ale na ten pohled nikdy nezapomenu. Naštěstí mám relativně rychlé reflexy a tak jsem nezamrznul, ale udělal s kolem asi dva, tři malé úkroky do strany. Na nic víc nebyl čas. A i tohle málo mi zachránilo život, protože strom dopadl pár centimetrů vedle mě. Navíc tak šikovně, že mě trefila pouze jedna větev, která mi odřela koleno.


Naražené a odřené koleno od jedné z větví stromu.

Rychle jsem se přesunul od stromu pár metrů, zahodil kolo do křoví a zmohl se jen na hlasité „vau!“ s mohutným oddechnutím. Chytil jsem se za helmu a nemohl uvěřit, co se právě stalo. Přítelkyně v tom šoku začala okamžitě na lesáka křičet, ale já jsem nemohl říct ani slovo. Tak blízko vědomé smrti jsem ještě nikdy nebyl. Jen jsem po chvilce přišel k Míši, objal ji a poděkoval za to, že mi zachránila život.

Lesák se sice po chvilce dohadování s Míšou, jestli jde, či nejde o cyklostezku, omluvil, ale to mně bylo v tu chvíli asi celkem jedno. Ani jsem se nedokázal zlobit. Prožíval jsem jen ryzí pocit štěstí, že žiju. Ale stačila sekunda navíc a mohlo být vše jinak. Sekunda a mohly být zmařené hned dva životy. Ten můj a zároveň i ten lesákův, protože – ač nejsem odborník na bezpečnost lesnické práce – věřím, že za tohle by šel dost možná do vězení (nemluvě o dopadu na psychiku). Protože na cestě nebylo žádné upozornění, že probíhá kácení, žádná cedule, žádný zákaz, nic. V místě kácení byl taky lesák zřejmě sám, takže nebyl nikdo, kdo by stál na cestě a varoval případné procházející či projíždějící. A neozvalo se ani známé „pozor, padá“, o kterém jsem si až doteď myslel, že mezi lesáky stále funguje. A znova ještě připomínám, že šlo o číselně značenou cyklotrasu, navíc jen pár set metrů od rekreačního kempu.

A tak bych chtěl tímto všem lesákům, cyklistům i turistům připomenout, že opatrnosti opravdu není nikdy dost. Ze strany lesáků je potřeba stále myslet na to, že jakékoli lesní cesty jsou chtě nechtě jakýmsi veřejným prostorem, kde se prostě kdykoli můžou objevit lidé. A to, že to někdo třeba nerespektuje a vadí mu to, je podle mě slabá omluva pro to, aby kvůli tomu umírali lidé. A tak prosím pracujte tak, abyste nikomu neublížili. Až se něco stane, bude už pozdě přehodnocovat, že tam mohla být cedule, že tam mohl být pomocník atd.

A cyklistům a turistům bych rád připomenul, že i oni by měli být v lese neustále ve střehu. Obzvláště pokud uslyší motorovou pilu. Nikdy totiž nevíte, kdy na Vás může spadnout strom…

P.S. Děkuju ještě jednou Míšo, že jsi mi zachránila život.

Michal Červinka