Zpověď zloděje: Jak a kde se kradou kola

Jaká jízdní kola se kradou, kde se nejlépe krade, za kolik se odcizené bicykly prodávají a jaké zámky na kolo jsou nejlepší a jaké naopak nejhorší. To vše se dozvíte v rozhovoru se zlodějem kol, který v originálu vyšel na cyklistickém serveru cyclingweekly.co.uk. Článek popisuje sice situaci ve Velké Británii, ale byl tak zajímavý, že jsme se rozhodli jej pro Vás přeložit. Navíc řada věcí bude určitě platit i pro velká města v České či Slovenské republice. Celý originál v angličtině si můžete přečíst zde.

Jste bývalým londýnským zlodějem kol. Kdy a jak jste s kradením začal?

Bylo mi šestnáct, když jsem začal s jedním kamarádem krást. Dělal jsem to kvůli penězům. Kola jsou rychlé a snadné peníze.

Zaměřovali jste se při krádežích na speciální lokality?

Ve městě jsou určitá místa, kde se bezpečnost zdá být pro lidi méně důležitá. Čím více v centru jste, tím slabší je zabezpečení kol. Čím více kamer a lidí je kolem, tím lépe. Lidi jsou jako ovce – cítí se bezpečněji a dávají menší pozor, když jsou pohromadě.

Podle čeho jste vybírali kola, která ukradnete?

Ze začátku to bylo jedno. Prostě jsme ukradli kolo a ujeli. Postupem času jsme se ale vypracovali a upravili svůj přístup. Pokud by se například kolo nemělo šanci prodat za víc než 6 000 Kč, nekradli bychom jej.

Jak jste kola kradli? Jaké nástroje jste k tomu používali?

Nejdřív to byly obyčejné štípačky a průměrné pákové kleště, jaké můžete koupit kdekoli v domácích potřebách. Pak nám ale kamarád dovezl z Ameriky těžkotonážní, metr dlouhé, skládací pákové kleště, které složíte do batohu a přestřihnete s nimi jakýkoli řetěz nebo tzv. podkovu.

Nenechte se také zmást drahými zámky. Nejsou tak odolné, jak mají být. Nikdy si také nekupujte podkovu s kulatou bezpečnostní dírou na klíček. To je nejsnadněji překonatelný zámek, pouze s pomocí malého nářadí. Je malé, tiché a vypadá to, jako byste zámek pouze odemykali.

Krást jsme jezdili ve dvou na jednom kole – jezdec a zloděj. Zloděj seděl na „štangli“ s kleštěmi v batohu. Jakmile jsme našli správné kolo, zloděj seskočil z kola, vytáhl kleště a během několika sekund přestřihl zámek. Jezdec schoval kleště do batohu a jel pryč. Zloděj pak bez ničeho nasedl na kradené kolo a odjel. Dělali jsme to tak až pětkrát za noc.

Komu a jak jste kradená kola prodávali?

Zprvu jsme prodávali hlavně přes internetový bazar. Ale čím déle prodáváte, tím více kontaktů získáte. V nejlepších dobách jsme měli kontakty po celém Londýně. Čím dále kupující byl, tím častěji jsme prodávali po více kolech naráz. Náš kontakt zaplatil míň, když koupil deset kol naráz a jednou za měsíc si je vyzvedl dodávkou. Kola jsme nikdy nerozprodávali na díly. Nestálo to za to – moc práce a času.

Jak rychle jste dokázali kradené kolo prodat?

V nejlepších dobách jsme dokázali kolo prodat za pár minut jednomu z našich stálých „klientů“. Nejdéle to trvalo cca jeden den. Kola jsme nikdy neskladovali doma. Vždycky jsme je zamykali někde na ulici, klidně před policejní stanicí.

Kolik jste za kolo průměrně dostali? Kolik kol jste měsíčně ukradli?

Kradená kola se prodávala za polovinu ceny jako v obchodě. Takže kolo za 30 000 Kč jsme dokázali na bazaru prodat za 15 000 Kč, případně za 12 000 Kč stálému klientovi. Kradli jsme ve čtvrtek, pátek a sobotu, hned jak se setmělo. Policie měla touhle dobou spoustu práce s opilci. Zvládli jsme ukrást asi deset kol za týden.

Bylo pro Vás kradení kol „prací na plný úvazek“?

Ne. Jezdil jsem s vysokozdvižným vozíkem, ale z výplaty jsem dokázal tak tak zaplatit účty a nájem. Dneska s minimální mzdou nevystačíte.

Kradli jste někdy „na zakázku“? Sledovali jste někdy konkrétního člověka nebo kolo před krádeží?

Ne, to by zabralo zbytečně moc času. Jednoduše jsme vyrazili do města a vybrali kolo kdekoli. Před stanicí metra, v podzemních garážích, na parkovišti, zamčené ve stojanu, přimknuté k plotu. Od okamžiku zastavení u kola uběhlo maximálně deset sekund, než bylo po všem. Nikdo nevěděl, co se děje. Skoro si myslím, že člověk by se sám sebe musel ptát: „Opravdu jsem viděl, co jsem viděl?“ Nikdo nám nikdy nic neřekl.

Pomyslel jste někdy na majitele, kterým kola kradete? Cítil jste se provinile?

Ano, pořád. Nebyl jsem chladný, bezpáteřní kluk. Na okradené jsem myslel pořád, ale byl jsem prostě v pozici „člověk člověku vlkem“. Bylo mi to líto a přemýšlel jsem, jak se ti lidi cítí, ale peníze Vás nutí dělat věci, které byste dělat neměli. Jak můžete přežít ve světě a učit děti správným věcem, když jsou obklopeny bohatými podvodníky, pro které neplatí žádné právo, a chudými, obyčejnými lidmi, kteří dodržují zákony, ale nemůžou si ani koupit pořádné oblečení kvůli výdajům na živobytí. Náklady na život stále rostou, ale mzdy pořád klesají. A nikdo pro to nemá odpověď.

Proč jste se rozhodl s kradením přestat?

Dohonila mě chamtivost a chytli mě. Peníze vám nakonec stoupnou do hlavy. Honila nás policie i s vrtulníkem, když to jednou nevyšlo. Soud nám coby mladistvým vyměřil rok a půl ve vězení. Ve svých 21 letech jsem trávil Vánoce a Štědrý den za mřížemi a nebudu lhát – bylo to naprosto zdrcující nebýt se svou rodinou v tenhle čas. Zjistil jsem, že rodina je mnohem důležitější než pěkné oblečení nebo hromady peněz. Všechno to na mě dolehlo v momentě, kdy soudce vynesl rozsudek a já jsem viděl, jak se moje maminka a přítelkyně zhroutily. Moje matka byla silná žena a tohle bylo poprvé, co jsem ji viděl brečet. Plakala z čisté lásky, nezlobila se, neměla na mě vztek – věděla, že časy byly těžké.

Co nejlepšího byste poradil cyklistům, aby jim neukradli kolo?

Nepoužívejte obyčejné zámky. Jdou strašně lehce přestřihnout. Kupte si malou podkovu na přední a zadní kolo. Podkovy je obtížnější přecvaknout, protože potřebujete správný úhel, abyste dokázali zmáčknout pákové kleště. Proto je také nejlepší, pokud se se zamknutým zámkem nedá volně pohybovat a otáčet.

Nejhorším místem, kde si můžete zamknout kolo, je hlídané parkoviště. Tak tiché, že tam můžete strávit spoustu času, aniž byste vzbudili nějaké podezření.

Jak by mohla podle Vás policie a úřady pomoct proti krádežím kol?

Myslím, že policie nemůže dělat vůbec nic, pokud Vás vyloženě nechytne, jak střiháte zámek. Je tu dnes příliš mnoho lidských práv.

Výrobní čísla kol se dnes dají velmi snadno vybrousit a přetřít barvou. Je potřeba, aby byla odolnější proti odstranění. A měl by se také zavést registr kol, podobný jako funguje u aut. Jediný způsob, jak spolehlivě identifikovat svoje kolo, je nasprejovat jej speciálním neviditelným sprejem, který je v podstatě jako DNA kola a dá se přečíst pouze pod UV světlem. Sledovací čipy jsou určitou překážkou, ale proto jsme kradená kola nechávali na ulici. Kdyby je policie našla, tak by je jen odvezla pryč.

Autor Richard Cantle       
Přeložil Michal Červinka 

Líbil se Vám náš článek? 

Staňte se našimi fanoušky na Facebooku, Instagramu a přihlaste se níže k odběru našich newsletterů.

Tak Vám neunikne žádná naše novinka.